Sexuální rozmanitost

Jsem normální?

Tak tuhle otázku si klade skoro každá dospívající holka i každý dospívající kluk. Všechno se může stát důvodem pro starosti a obavy. Nezačla jsem menstruovat moc brzo, nebo naopak pozdě? Je v pořádku, že masturbuju x-krát denně? Je mi sedmnáct a ještě jsem s nikým nespal/a, ba co hůř zatím mě nikdo ani nijak zvlášť nepřitahoval. Možná, že jsem gay/lesba? Nejsem asexuální? Co když jsem nemocný/á? Je mi sedmnáct a už jsem měl/a sex s x partnery/partnerkami, nebudou mě pomlouvat? Tenhle strach z toho, že nejste normální, často souvisí s obavou, že nezapadnete do kolektivu, vaše okolí se vám bude smát nebo vás odsoudí. Možná vám pomůže uvědomit si následující věci:

1. Tuto obavu má v pubertě skoro každý. Nejste v tom sami.
2. Nikdo tak úplně neví, co je normální.
3. Nikdo tak úplně normální není.
4. Není důležité, co je normální, ale v čem se cítíte dobře.

Pokud vás tahle obava trápí opravdu hodně, anebo se vám stalo, že se vám někdo skutečně směje nebo vás dokonce šikanuje, kvůli tomu, že něco děláte nebo prožíváte právě tím svým způsobem, zkuste vyhledat pomoc někoho, komu důvěřujete.

Jsem lesba/gay, heterosexuální nebo asexuální?

Lidi prožívají sexuální přitažlivost různě. Někteří lidé se zamilovávají do osob opačného pohlaví a některé přitahují lidé stejného pohlaví. Jsou i lidé, kteří se cítí přitahováni muži i ženami nebo takoví, kteří se sice zamilovávají, ale necítí sexuální touhu, nepotřebují se svým partnerem nebo partnerkou spát. Obvykle v období puberty začínají kluci a holky o takových věcech přemýšlet. Někteří v tom mají jasno hned, někteří potřebují delší dobu, než jsou si jistí. Pokud si nejste jistí, není třeba s odpovědí spěchat. Prostě sami sebe pozorujte a poznávejte. V deváté třídě se musíte jednoznačně rozhodnout, na jakou střední školu půjdete, ale jestli jste gay nebo lesba, asexuál nebo homosexuál si můžete ujasňovat klidně i několik let. A i když si třeba na tu otázku nejste schopni jednoznačně odpovědět, není to nutně problém, pokud to jako problém nevnímáte vy sami. Pokud potřebujete pomoc se zorientováním ve vlastních citech a pocitech, zvažte, jestli o tom můžete promluvit s někým ve svém okolí. Pokud ve svém okolí nemáte nikoho, komu byste důvěřovali, kdo si myslíte, že by toto vaše hledání dokázal pochopit, zkuste kontaktovat odbornou pomoc.

Pokud se cítíte gayem nebo lesbou, věřte, že je s vámi vše v pořádku. Je spousta lidí, kteří se tak cítí, mají krásné vztahy, v České republice můžou vstupovat do registrovaného partnerství, což je jistá obdoba manželství. Pokud chtějí, můžou mít dokonce děti. To, co je pro lesby a gaye komplikované, je někdy život ve společnosti, která s nimi tak úplně nepočítá a považuje je za zvláštní až podivné nebo je dokonce diskriminuje. Náročný může být coming out, to znamená moment, kdy o své orientaci řeknete svému okolí. Od dětství jsme zvyklí na příběhy o princeznách, které se provdaly za prince, jsme obklopeni rodinami, kde nejčastější model je táta a máma. Proto se kluci a holky, kteří se identifikují jako lesby a gayové někdy cítí, jakoby do tohoto světa nepatřili. Je pravda, že je hodně lidí, kteří nejsou zrovna citliví a chápaví nebo dokáží i hodně zle ublížit. Gayové a lesby ale do tohoto světa patří stejně jako heterosexuálové a heterosexuálky. I když se vám v první chvíli může zdát, že jste na světě v takové situaci sami, věřte, že tomu tak není. Zkuste si najít ve svém okolí skupinu lidí se stejnou sexuální orientací. Pokud budou blízko, můžete zajít na jejich akce, poslechnout si jejich příběhy a třeba i najít někoho, kdo se vám bude hodně líbit a bude vaše city opětovat. Ale hlavně, budete se tam cítit úplně normální. Pokud je taková skupina daleko, zkuste se s nimi spojit třeba alespoň přes facebook nebo jinou sociální síť. Můžete se zapojit do diskuzí, zeptat se na to, co vás bude zajímat. Důležité je nebýt sám a vědět, že být gay nebo lesba je stejně fajn jako být heterosexuál, i když za to své místo ve společnosti budete možní muset maličko víc bojovat.

Jak nebýt homofobní?

Homofobie jsou negativní a nepřátelské postoje vůči lidem, které sexuálně přitahují osoby stejného pohlaví, tedy vůči lesbám a gayům. Žijeme ve společnosti, která tak nějak spíše předpokládá, že lidi si budou hledat partnera nebo partnerku opačného pohlaví. Od dětství to vidíme v pohádkách, příbuzní si nás dobírají a ptají se holek: Tak co, už máš kluka? A kluků: Tak co, už máš holku? A co hůř, děti ještě často ani nevědí, o co jde, a už si nadávají do teploušů a buzerantů. Člověk, který o sobě zjistí, že to má jinak, se pak může cítit hodně divně.

Pokud chcete přispět k tomu, aby se na světě cítili dobře lidé bez ohledu na sexuální orientaci, zkuste nadávku teplouš a buzerant úplně vypustit ze slovníku. I když vás samotné přitahuje opačné pohlaví, přečtěte si třeba nějakou knížku, která o homosexualitě pojednává, nebo si pusťte takový film.